Jste zde

Řidičkou v Albánii aneb jak přežít v balkánském provozu

21/07/2016 - 16:22

Přednost zprava nebo blikání při výjezdu z kruhového objezdu? Na něco takového zapomeňte. Na první pohled se zdá, že albánští řidiči pravidla totálně ignorují. Brzy jsme ale zjistili, že mají svá vlastní. A já si nakonec uvědomila, že řízení v provozu s pořádnou dávkou balkánské divočiny může být zábavné a asi i bezpečnější než to vypadá.

V Albánii jsem letos strávila dva týdny, částečně pracovně a částečně na dovolené. V autě jsme projížděli hornatým vnitrozemím i podél mořského pobřeží. Země je to na naše poměry exotická. Značná část obyvatel se stále živí zemědělstvím a můžete se tu setkat se způsobem života, který byl u nás běžný před pár desítkami let.  Všude je ale vidět nastupující moderní lifestyle, který přinášejí hlavně Albánci pracující v cizině. Typická je malá míra regulace čehokoliv, což má svá negativa i pozitiva. Špatnou pověst, kterou u nás Albánie má, si ale podle mě určitě nezaslouží. Bezpečně jsem se cítila v Tiraně i nejzazší vesničce. A moc se mi tam líbilo.

Co je na silnicích jinak

Dálnice – osel nebo cyklista v protisměru vás nesmí zaskočit

Albánské dálnice jsou kapitola sama pro sebe. Maximální rychlost je nižší než u nás (většinou 90 km /hod) a často narazíte na značky s třicítkou nebo čtyřicítkou. Má to své pádné důvody. Co chvíli vás totiž překvapí chodec přecházející jen tak na druhou stranu, pán ženoucí před sebou osla nebo i stádo ovcí (klidně v hlavním městě!). Běžní jsou cyklisti, kteří se přesunují do vedlejší vesnice a protože by se jim nevyplatilo pracně se dostávat přes svodidla, vesele se řítí v protisměru. Stěží narazíte na připojovací pruh, nájezdy jsou prostě jen kolmé cesty, klidně polňačky, přímo ústící do jízdního pruhu.

Na albánských dálnicích co chvíli narazíte na značky snižující rychlost na 30 nebo 40 km/ hod.

Kruhové objezdy a křižovatky – vtlačte se, jak to dokážete

Po pár dnech jsme odhalili zásadní bod nepsaných albánských pravidel silničního provozu: na rozdíl od našich končin, můžete kdykoliv kohokoliv omezit v jízdě. Všichni s tím počítají. Takže na kruháči rozhodně nemají přednost ti, kdo už na něm jsou. Spíš se automaticky počítá, že na něj vjede kdokoli, kdo je na příjezdové cestě. Ten taky bliká. Kruhové objezdy mají často několik pruhů a běžně se vám stane, že jste obklíčení z obou stran auty a nevíte přesně, co zamýšlejí, protože blikání při výjezdu se naopak nenosí. Celkem adrenalin. Ale kupodivu i tady jsme se už druhý týden docela orientovali a množství potu, který mě políval, pokleslo před odjezdem téměř k nule.

Stav silnic – neprojel tu včera tank?

Další věc, se kterou musíte počítat, je často velmi tristní stav silnic. Naše D1 před opravou je oproti albánským silnicím hladká jak hladina rybníka v bezvětří. Některé úseky jsou lepší, ale není výjimkou, že vás náhle zaskočí úsek srovnatelný s tankodromem. Na cestách v zapadlejších vesnicích si často bez pořádného SUV neškrtnete.

Chodec má přednost i bez zebry

Všeobecně tolerovaná možnost omezit jedoucí vozidla platí i pro chodce. V Tiraně vbíhají chodci do silnice těsně před autem kdekoliv se jim zamane a skoro ani nekontrolují, jestli je řidič vidí. Je to hazard nebo zkušenost, že to funguje? Z letmého pohledu cestovatele těžko říct. Naučila jsem se tuto vymoženost rychle využívat, zvlášť když přechodů moc není, ale přijíždějící auto jsem vždycky kontrolovala.

První den mě zaskočily dvě babičky, které před vjezdem na kruhový objezd v klidu vystoupily z auta a dlouze se uprostřed dopravní vřavy loučily s řidičem. Když to vypadalo, že už se opravdu zapovídaly, zatroubila jsem  a sklidila pohoršený pohled. Kam pospíchat, ne? Brzy jsem si na podobné výjevy zvykla.

Myčky a pumpy – stačí hadice s vodou

V Albánii je vysoká nezaměstnanost a všichni se snaží vydělat, jak se dá. To se projevuje třeba tím, že na každém rohu vidíte myčku aut. V jedné vesnici, kde silnice vedla kolem horského potoka, seděl na každých 10 metrech mladík s hadicí vody a nápisem „Lavash“. Auto vám umyjí levně a opravdu důkladně.

Stejně tak na benzínkách. Díky levné pracovní síle nemusíte vůbec vystupovat z auta, jen podáte klíček obsluze, která všechno zařídí. Tak to funguje kdekoliv. Na pumpách západního střihu, které jsou běžné v Tiraně a okolí, i na minipumpách s jedních stojanem, jaké u nás už nepotkáte.

Jedna z malých albánských pump. Vůbec nemusíte vystoupit z auta, obsluha všechno udělá za vás.

Zatrub si, jsi Albánec

Všeobecného troubení si všimnete velmi brzy. Albánci rozhodně nejdou pro zatroubení tak daleko jako my.  Je to prostě běžně používaný komunikační prostředek. Zřejmě ani nemusí znamenat nespokojenost s činností jiného řidiče. Troubí se třeba, když vjíždíte do ostré zatáčky. Aby o vás případný protijedoucí věděl.

Helmy – to se u nás nenosí

Za celou dobu jsme nepotkali snad jediného místního cyklistu nebo motorkáře s helmou. Tady už bych si o hazardu troufla mluvit. Zvlášť vzhledem ke všemu výše i níže zmíněnému.

Postarat se o sebe, jak to jde nejlíp

V Albánském provozu musíte být pořád ve střehu. Nejste tolik krytí spoustou pravidel, dopravních značek a dalších jistot, a tak víte, že je to jen na vás. Musíte daleko víc sledovat, co se kolem vás děje, jak asi zareagují ostatní řidiči, pořád vyhodnocovat situaci. Musím říct, že mě to bavilo, i když jsem zezačátku byla nervózní. Auto ani sebe jsme nepoškodili a na konci naší cesty nám vrtalo hlavou, jestli je opravdu taková spousta pravidel silničního provozu potřeba, když v Albánii to i bez nich celkem funguje.

Na odpověď bychom ale potřebovali statistiky nehodovosti. Ty jsem po návratu vyhledala a z hrubého celosvětového shrnutí vyplývá, že v Albánii zemře na silnicích v přepočtu na 100 000 vozidel ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi opravdu hodně lidí. Srovnatelně jako v Číně a některých afrických zemích. Takže naše spořádanost asi přece jen k něčemu bude.

Seznam zemí podle úmrtí na silnicích

 

 

 

Štítky: